Po půlroce beznadějného hledání práce, rozesíání stovek životopisů a absolvování bezpočtu neúspěšných pohovorů se stal zázrak. Dostalo se nám pracovní nabídky v oboru v uznávané advokátní kanceláři v mém milovaném Cardiffu. Ano, ukázalo se že mé dny ve službě uklízečky jsou (haleluja, haleluja) sečteny a taktéž i kulinářské umění mého milého v roli šéfa kuchyně. To, o čem jsme se neodvažovali snít ani v tom nejdivočejším snu okořeněním mariánou se stalo pravdou. Budeme žít jako normální lidé. Konec je živoření ve sdíleném domě který smrdí jak opičí zahrádka, sardinkování se v jednom pokoji, děsu z nečekaných výdajů, požírání kuřat z nepotvrzenách zdrojů a počítání zbývajících pencí koncem každého měsíce po vzoru Pařížské Bohémy konce 19. století. Konec bude děsu z nečekané návštěvy domácí a časných probuzení z důvodu pouličních rvaček. Počátkem příštího měsíce jsme pracující lid. Místo vagabundů v karavanu budeme pár bydlící v bytě. Kultivující své zájmy. Zdravě pojídající. Vzájemně se o sebe starající a hrdě peníze vlastníma hlavama vydělávající.
Nejdřív se toho ale musíme dožít.
Střídáme se vzájemně v záchvatech paniky" Balení. Panika. Bydlení. Panika. Přesun. Panika. Depsit. Panika. Hromadná doprava v Cardiffu a počet aut vyloupených za měsíc. Záchvat paniky hraničící s šílenstvím. Svatba mojí sestry, braní si volna z práce a cesta do České Republiky. Mdloby.
Je opravdu zajímavé kolik podvodných živlů brázdí Britské realitní vody. Kdo může, ten vás zkusí obrat. Ať už je to plnohodnotný kriminálník slibující modré z nebe, neexistující byt a požadující pět set liber předem, nebo případně jinak počestný pronajímatel, který by si rád přivydělal malou sumičku drobným pokroucením nově přijatého zákona. Přičtěme k tomu důrazné varování před parkováním v ulicích centra, organizovaný zločin rozebírající celá auta neopatrných turistů a protivnou ženskou z Human Resources naší budoucí práce a máme přibližný obrázek toho, co stěhování do Welšského hlavního města zhruba obnáší. Zákony džungle vládnou Cardiffu. Chceš-li se usadit musíš poměřit síly s temnou mocí tohoto navíc docela mrňavého měsa (Je velké asi jako Brno, haha).
Mezi tím vším šílenstvím se utěšujeme představou nového dobrodružství, univerzitních klubů, pěkné přírody, potenciálních kamarádů a doma pečené pizzy a se zaťatými zuby jedeme dál. Ať už je tohle stěhování za námi...
Žádné komentáře:
Okomentovat