Cardiff

Když už jsem se podělila o bezprostřední dojmy po příjezdu, snad by se hodilo přiblížit trochu, kam že jsem to vlastně přijela.
Tedy Cardiff.



Jak praví Wikipedie, Cardiff (velšsky Caerdydd) je od roku 1955 hlavní město Walesu. Tento fascinující kousek světa se kromě obdivuhodné krajiny pyšní dlohou národní tradicí a vlastním jazykem. Příjde mi, že znatelný je i vliv sousedního Irska. Co se toho jazyku týče, ve waleštině se mi ještě nepovedlo najít ani nejmenší náznak logiky. Zní mi jako směsice maďarštiny, švédštiny a bůhvíčeho ještě, a celkově je docela legrační. Víte jak se walesky řekne "policie"?
"Heddlu".
Úplně vidím, jak s tím maminky strašily kriminálníky, když byli ještě malí. "Když budeš zlobit, příjde si pro tebe Heddlu." Na mě by to asi zabralo. Zní to jako Morana.

Muzeum s největší sbírkou francouzského umění mimo Francii a s kostrou dinosaura. Hodlám se tam vypravit zjistit kterého.

Město samotné má přibližně 320 000 obyvatel, s dalšími přilehlými místy cca 860 000, což z něj dělá 10. největší město ve Velké Británii, říká Wikipedie, a já to mohu jen potvrdit. První týden jsem okonce došla k závěru, že bez osobního letadla se tu člověk nikam nedostane.

Podchod s Waleským znakem

Cardiffem protéká řeka Taff, která se zde vlévá do moře. To vysvěluje, proč je voda v Cardiff Bay sladká (Ověřeno. Dost mě to překvapilo.) Řeka sama je ovšem alespoň u svého ústí rozhodně jeden z nejšpinavějších toků, jaké jsem v životě viděla.

St. Mary Street. Historické centrum.

Cardiff má dvě centra. První - historické, představuje střed města se spletí viktoriánských a edvardovských uliček a všemožných pasáží. Můžete zahnout prakticky kdekoli a nikdy nevíte, kde se vynoříte. Je úžasné ponořit se do toho labyrintu a objevovat všechna možná překvapení, kterých je plný (tedy, není to tak úžasné, pokud hledáte něco konkrétního, to radši ani nazkoušejte, nebo zešílíte). Součástí centra je i neogotický hrad, za kterým se rozprostírá rozlehlý park a cirkus. Je to skvělé místo, v noci se ovšem mění v místní Bolognský lesík a moc se nedoporučuje tam chodit. Úžasná je také krytá tržnice z 19. století, kde se dá sehnat snad úplně všechno. A pokud zákazník zůstal přesto nespokojen, je tu obří nákupní středisko, jako možnost poslední záchrany.

Frajer myje střechu Millenium Centre.

Jižně od centra se rozkládá přístavní čtvrť, jež se postupnou přestavbou přístavu a nábřeží mění v druhé centrum. Tato část města je neblaze proslulé "Butetown". Obecně - čím blíž moři, tím víc muslimských a černošských čtvrtí, případně domky obývané chudší částí obyvatelstva. Jak jsem se dočetla, někteří doporučují projet Butetown autobusem, ale jak jsem si už několikrát ověřila, je to naprosto zbytečné. Celkově mi příjde (zvlášť při vzpomínce na Neapol), že Britové jsou prostě plašmuchy. Asi určitě bych se do Cardiff Bay nevydala po setmění. Po Bute Street, což je vedlejší ulice vedoucí do zálivu lemovaná z jedné strany železnicí a z druhé domy, radši projedu rychleji na kole, ale rozhodně z toho nemám nějakej větší vítr. A po hlavní ulici, kde je i cyklostezka, tam bez obav projdu vycházkovým krokem v lodičkách, protože je to jedno z nejpohodovějších míst, alespoň podle mého názoru.  Na levo se potom rozprostírají doky, tam už je to trochu horší. Tam už bych se asi potulovat jen tak sama nešla.

Kancelář asistenta správce doku s výhledm na záliv.

Co se týče Cardiff Bay, je to tam naprosto úžasné. V čele stojí červené budova administrativní správy doku, ve které je interaktivní muzeum s volným vstupem. V roce  1910 odsud vyplouvala tragická polární expedice Roberta Falcona Scota, ale muzeum velmi podrobně přibližuje návštěvníkovi i zbytek bohaté historie města. Například export uhlí, politiku nebo bombardování za druhé světové války. Město je i patřičně hrdé na svého rodáka Roalda Dahla. (Pak se tu narodila ještě jedna osobnost, s tou se ale Cardiffští z nějakého důvodu tolik nechlubí... Jmenoval se kapitán Morgan).
Zátoku od moře odděluje hráz se zdvihacím mostem, po které vede stezka pro pěší a vedle cyklostezka, proto je možné objet Cardiff Bay kolem dokola. Už jsem to udělala, ale o průběh této monstrozní výpravy se podělím v jiném příspěvku.

Vjezd do zálivu hájí můj pítel Keksík.

Mou duši právníka potěšilo, když se mi povedlo najít vězení i soud. Mají tu dokonce i restauraci, která vězně zaměstnává.

Cardiffské vězení

Myslím, že můžu klidně uzavřít, že Cardiff je město mnoha tváří a těžko se všechny vedou do jediného příspěvku. Každopádně je hodlám objevovat jednu po druhé a podrobně vás o nich informovat. Tohle totiž nejsou zprávy z Chicaga, hehe!

Procházka po Royal Arcade je plná překvpení.

Člověk ale může narazit na ledacos...

Zeď kolem hradu je přísně střežená.

"No fuj," řekla lvice.

Protest proti pokusům na zvířatech na Cardiffské univerzitě.

Zvláštní červený muž, kterého jsem vyfotila z autobusu.

Kus oděvu, který chci.

Paní, která je smutná, že ty šaty s pikačuem stojí tolik.

A záoutí při neční cestě domů.