Tady jsou dvě věci, které jsem namalovala nedávno venku. To první je Stromovka, to druhé Letná. Hrozně dlouho jsem v plenéru nemalovala, nejmíň čtyři roky, možná víc, a předtím jsem se tomu taky nějak intenzivnějc nevěnovala. Tak jsem se to tedy rozhodla napravit. Malování venku je hrozná sranda. Obraz je ve výsledku mnohem živější a spontánnější, jelikož se podobá spíš divokému boji o záchranu aspoň zlomku plána, ze kterého nevyjde s čistým štítem obraz ani autor (v jeho případě by bylo přiléhavější "s čistým xichtem"). Zároveň je malování i taková malá společenská událost, protože většina kolemjdoucích si chce skoro vždycky přátelsky pokecat (ano, chtějí kecat s podivným individuem s pestrobarevným xichtem, ktré na ně navíc ani nemá čas, protože se zoufale snaží zachytit světlo dřív než bude všechno zase úplně jinak a tím pádem bude moct všechno hodit do popelnice a začít malovat zase od začátku - taky mi to nikdy neleze moc na rozum). Kolemjdoucí dokonce ani neodpuzuje docela intenzivní smrad přípravku pro rychlejší schnutí olejových barev smísený se stejně intenzivním smradem terpentýnu. Skoro bych řekla, že na ně má docela opečný efekt... No a k tomu všemu navíc celou dobu trnu, že kolem projde někdo, kdo malování aspoň trochu rozumí a rovnou mi vynadá za triliardu věcí, které podle něj dělám špatně (menší trauma ze zušky, hehe). V tom případě se chystám prostě rovnou popadnout obraz a zdrhnout. Kdo uteče, vyhraje. Není to zrovna hrdinné, ovšem dosud 100% účinné.
Ano, asi už jste z toho všeho pochopili, že malovat venku je, sečteno a podtrženo, docela dost o nervy.
.
.
.
.
.
.
Proces vzniku samozřejmě vypdal přesně takhle, haha:
.
.
Je to film "Modigliani" z roku 2004 a musím říct, že jsem se dlouho takhle nenachechtala. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem tu blbost dokoukala až do konce (druhý důvod byl, že Andy Garcia je neskutečně krásný).
Žádné komentáře:
Okomentovat