Zánik studenstva v domě Usherů

Nebo spíš v domě číslo 8, Gelligaer Street, vedle hřbitova. Ale vyjde to nastejno.

Pařby, Halloween a tak kolem

Sedím si tak na své kolečkové židli, brnkám na kytaru a uvažuji, že bych se měla učit. Kolečkovou židli jsem vždycky strašně chtěla, proto mé srdce zaplesalo, když jsem zjistila, že můj pokoj čímsi podobným disponuje. Našli se sice tací, kteří si dovolili pochybovat o životnosti zoufalého vraku, ze kterého trčely chuchvalce molitanu a sedačka vždy po dosednutí sjela o půl metru dolů, stačil ale malý zásah izolepou a červená deka, aby z židle bylo vidět co nejmíň a hurá! Můžu se vozit, točit nebo si jen tak hovět jako král. Dost ale o židlích...

Po stopách ducha pirátobijce

Barry Island je okrajová část Cardiffu, vzdálená jen asi čtyři zastávky vlakem. Ostrov, osídlený již od doby kamenné, byl koncem 19. století propojen s pevninou železnicí. Dnes je znám hlavně díky zábavnímu parku, pláži a nádherné promenádě podél mořského břehu. A tajemnému ochránci pobřeží jménem Benedict.

Cardiff University: Faculty of Law and Politics

Studium práva je procházka růžovou zahradou. Až na to, že kytky hoří, stromy hoří, země hoří, nebe hoří, ty hoříš a jsi v pekle.

Devět situací, které zažijete jen, pokud se snažíte naučit sportovní šerm

Sport jsem vždycky nesnášela. Vážně. Hodiny tělocviku pro mě vždycky byly spíš procvičováním aktivního vzdoru, než nějakou zábavou či oddechem. Pokud jsme zrovna nehráli soft, nebo lacrosse, což se stalo tak čtyřikrát za celý můj život, zásadně jsem bojkotovala všechno - od hodu medicimbalem až po šestistovku. Předpokládám, že mi cházela motivace. Proč taky někam běhat, když mě nikdo nehoní?

Ale teď -světe div se- objevil se sport, který nepostrádá pointu. Důvod nenechat se prošpikovat mi příjde jako docela dostatečný k tomu, aby člověk nějakou fyzickou aktivitu vyvinul a ejhle - ukázalo se, že je to neskutečná sranda.

El Greco

Tak jsem si po delší době zkusila kopii. Chtěla jsem malovat portrét, ale s portréty obecně je prostě potíž. Totiž - většinou totiž ptřebujete někoho, koho byste portrétovali. To by ještě nebyl takový problém, ale dotyčný člověk většinou odmítá zůstat tři hodiny bez hnutí sedět, nechce mít červené vlasy a přeje si být zcela nesmyslně krásný.

Má soukromá cesta "Kolem světa"

"Cardiffský záliv je velký," varovala mě kudrnatá zrzka s piercingem v nose. Nepochybovala jsem o tom. "Dá se objet kolem dokola, ale je to dálka."
Pche.
Co je to dálka pro člověka s kolem? (To bylo ještě předtím než si duši mého kola vzal čert.)
Tedy, opravdu. Pro člověk s kolem slovo "dálka" neexistuje.
To jsem si myslela.
Až tak jsem byla naivní.

Cardiff

Když už jsem se podělila o bezprostřední dojmy po příjezdu, snad by se hodilo přiblížit trochu, kam že jsem to vlastně přijela.
Tedy Cardiff.

Jak u nás dnes hořelo

Duši mého kola si včera odnesl čert. Shit.

Dnes to bylo veselé. Fakt moc.

Večerní imprese

olej na plátně

první britský...

Musim na tom malování pořádně máknout.

Tohle jsem dělala včera v noci za sledování filmů s lidskoprávní tematikou. Bylo to fajn, ou jé...

Pozdravy z druhé strany kanálu. Plky na úvod a kulturní šok.

Dneska je to přesně týden a jeden den, co jsem se stala obyvatelem bývalé ostrovní velmoci, přesněji řečeno, hlavního města Walesu, přesněji řečeno, Cardiffu. Víte, když se půl léta učíte jak magoři na druhé státnice, nestihnete tu materii ani dočíst (jako vždycky ostatně) jeden den máte zkoušku, druhej kocovinu, třetí den balíte a čtvtej jste najednou v Británii, je to trochu jako by vás někdo strčil do pračky a spustil plný výkon. Člověk jen tak rezignovaně pozoruje jak svět kolem rotuje, protože stíhat přestal kdysi v dávné minulosti. Teď, po týdnu jsem se konečně trochu vzpamtovala a začala zase vnímat svět kolem sebe. Kulturní šok nebyl až takový, jelikož jsem v Británii už byla, ale stejně. Při vší úctě - Britové jsou blázni.

Santa Maria

Přátelé. Jsem tu zas. Tentokrát se hlásím s poslední předstátnicovou malbou - Santa Maria mířící k břehům Ameriky. Za dunění Vangelisových sborů jsem dokončila tuhle zakázku a brzo si to pěkně poputuje do Holandska.

.

.

Pořád se mi to nedaří úplně dobře vyfotit...

.

Jinak si teď odpykávám osm a víc hodin denně v Národním Technickém Alcatrazu zavalená papíry na soukromou státnici a své šance ve středu si necením moc vysoko. Vlastně spíš naopak. Doufám, že mě tam aspoň nezmlátí. I když uhybání před letícím zákoníkem už jsem si za těch pět let docela nacvičila... Nejsem holt žádnej Monte Christo. Bude to řež, už teď to vidim.

.

Na poslouchání sem dávám jednu perlu, kterou si musim pořád zpívat, zatímco ve svém šíleném stavu divoce plánuju balení. Protože od soboty za týden... oj oj oj ojojojojooooj. Uááááááááá. Ghhhhhhhrbffffuuekhfkhcnčirki. Sice je to jen cesta přes kanál, ale pro mě je to jak objevovat Ameriku.

.

  

Bella, ciao!

.
Namalovala jsem nádraží Podbaba. Byla to celkově docela vtipná událost. Měla jsem schůzku v kavárně staré čističky a už když jsem tam šla, bylo vedro k zalknutí. Cestou zpátky jsem chvíli šla nervózním svižným krokem a zbytek cesty jsem divoce zdrhala. Bylo proč. Ještě, že tam to nádraží je, to vám teda řeknu.
.
A k poslechu můj nejnovější objev. Tohle je, přátelé, skvost. Tuhle píseň prostě zbožňuju.

.

Veni vidi čmáry...

Přišla jsem, viděla, naškrábala. Všude možně, hlavně v metru. Taky v hospodě, ve škole, na dovolené a v práci. Ve vlaku. Tam se kreslí pěkně blbě...
.

Tak. Upřímně doufám, že se nikdo nepoznal.
Další příště.

Akryl!!!

Tak jsem si konečně pořídila akryl a musím říct, že si blahem jen chrochtám. Divím se, že jsem si ty barvy nekoupila už dávno. Vlastně teď nejsem schopná pochopit, jak je vlastně možné žít bez akrylových barev. Takže zatím mám dvě věci:
.
.

"Nevidím zlo, neslyším zlo"

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

"Pověry"

.
.
.
A můj nejnovější hudební objev Dave Alvin se svým skvělým hitem s poetickým názvem "Murrietova Hlava". 

Miluj překupníka svého

Přátelé, tenhle článek je hejt. Pokud patříte k té části obyvatelstva, kterou čistě negativistické články popouzejí, radši to nečtěte, jelikož vás to naštve.

Nějaké další antipohlednice...

 

"Brainwashed"

 .

"Tonight's Jam"

.

"Portrait in Helmet"

 .

"Still Hoping"

A tady jedno video o telefonátu dívce jménem Carol...
.

Kubistický přístav

Taková menší impovizace za poslechu jazzu. Jazz je můza všech můz.
.

 
.

Plenér

Tady jsou dvě věci, které jsem namalovala nedávno venku. To první je Stromovka, to druhé Letná. Hrozně dlouho jsem v plenéru nemalovala, nejmíň čtyři roky, možná víc, a předtím jsem se tomu taky nějak intenzivnějc nevěnovala. Tak jsem se to tedy rozhodla napravit. Malování venku je hrozná sranda. Obraz je ve výsledku mnohem živější a spontánnější, jelikož se podobá spíš divokému boji o záchranu aspoň zlomku plána, ze kterého nevyjde s čistým štítem obraz ani autor (v jeho případě by bylo přiléhavější "s čistým xichtem"). Zároveň je malování i taková malá společenská událost, protože většina kolemjdoucích si chce skoro vždycky přátelsky pokecat (ano, chtějí kecat s podivným individuem s pestrobarevným xichtem, ktré na ně navíc ani nemá čas, protože se zoufale snaží zachytit světlo dřív než bude všechno zase úplně jinak a tím pádem bude moct všechno hodit do popelnice a začít malovat zase od začátku - taky mi to nikdy neleze moc na rozum). Kolemjdoucí dokonce ani neodpuzuje docela intenzivní smrad přípravku pro rychlejší schnutí olejových barev smísený se stejně intenzivním smradem terpentýnu. Skoro bych řekla, že na ně má docela opečný efekt...  No a k tomu všemu navíc celou dobu trnu, že kolem projde někdo, kdo malování aspoň trochu rozumí a rovnou mi vynadá za triliardu věcí, které podle něj dělám špatně (menší trauma ze zušky, hehe). V tom případě se chystám prostě rovnou popadnout obraz a zdrhnout. Kdo uteče, vyhraje. Není to zrovna hrdinné, ovšem dosud 100% účinné.

Ano, asi už jste z toho všeho pochopili, že malovat venku je, sečteno a podtrženo, docela dost o nervy. 

.

 .

.

.

.

.

Proces vzniku samozřejmě vypdal přesně takhle, haha:

.

.

Je to film "Modigliani" z roku 2004 a musím říct, že jsem se dlouho takhle nenachechtala. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem tu blbost dokoukala až do konce (druhý důvod byl, že Andy Garcia je neskutečně krásný).

Rodina na procházce

.
.

Sada antipohlednic #5

"Cirkus"

"Věštění z ruky"

"Melancholický chrlič pozoruje řeku"

"Not in Mood"

"Otevři. Je to jen nový pošťák."

"Tea Time with Mr. Answer"

A zároveň můžete hádat, kdo předevčírem naprostym zázrakem udělal státnici z veřejnýho práva, muhehehe.
.

Ádios rodná hroudo...

.

V poslední době dělá svět kolem kotrmelce. Sotva si člověk na něco zvykne, najednou je všechno jinak. A příští dva semestry, i přes úpěnlivá varování svých přátel, vás budu takhle zdravit z Anglie.

.

Ó ano, už je to tak. Zlákalo mne vábení mořského pobřeží, teplého piva a táhlého vytí nesoucího se za soumraku nad blaty. Můžete se těšit na reportáž od Ekvádorské abasády v Londýně (bohužel pochybuju, že mě pustěj dovnitř, ale pokusm se něco vymyslet...) a zaručeně podniknu hon na Juliana Barnese. Pracovně tomu říkám "Akce Julek a Julek". Taky vám ukážu, odkud startovala vstříc svému osudu výprava Roberta Scotta a s trochou štěstí (a peněz) i místo odkud vyplouval Titanik. 

Uvidím, jestli se mi povede vloudit se do Sotheby's a Christie's, ale za pokus to stojí, hehe.

Pokud se do té doby samozřejmě ze všeho zařizování nezcvoknu. A taky někde seženu prachy. Ale až se to všecho povede, bude to mazec. Jenom doufám, že pan správce mého nově zařízeného (podezřele vyhovujícího) housingu nemá rád vycpávání ptáků a nesyslí si ve sklepě matku...

.

Samozřejmě by ale stejně neublížil ani mouše...

.

Nohama pevně na zemi

.
Jak taky jinak, že?
.
.

Óda na kafe

Už jsem zase tady. Největší prču s člověk užije, když je za poslední měsíc už potřetí nemocnej. Má pak takový srandovní stavy, kdy se mu v noci zdá, že ho pronásleduje rošířený senát nejvyššího správního soudu, protože jim vadí, že jsem se omylem při bruslení na ledě zeptala podezřelého z vraždy kapaciózní otázku, což se nesmí. Jo, už mi hrabe.
 .
Hráblo mi tak, že už nemůžu vydržet se svým zjevem, a proto moje nové právnické já bude již brzy pyšně nosit trvalou. Bude to změna. Asi taková:

.

 

Zhodnoťte sami. Určitě to bude děsně motivující. Člověk se pak bude učit jako ďas a určitě to půjde mnohem rychlejc. Spoléhám na to. 

 .

.
A na závěr video. Bohužel na youtube je jenom španělsky předabovaná verze, ale texty písniček jsou anglicky, tak to podle mě neva.

Selfiepes

Hehe.

Cirkus

Tak přidávám další menší kubismus. Dala jsem ho dohromady, když jsem měla den pauzu na mozkovou rekreaci. To už se mi tak měsíc nepoštěstí.
.

.
.
.

Po pravdě začínám se docela bát... 

Tady přidávám jednu věc na poslouchání, která perfektně vystihuje učení se na státnice z práva. Hlavně prních pět minut. "Look down, look down..."

.

Piráti

Tak jsem zase urvala pár hodin a místo učení na státnice páchala kubismus.
.

:

Sada antipohlednic #4

Toto je další várka, dohromady jich už mám hotových 19, možná je brzo nechám vytisknout.
.

"Neptejte se"

"Pokoj s výhledem"

"Ráno"

"I stěny mají uši..."

A k tomu něco na poslouchání:

Tři stromy v ulici

Olej na plátně

A hudba (a povinně si trsnout!):
.